Cedr sibiřský
Z Divutvorná zahrada
Obsah |
Pinus sibirica – borovice (limba) sibiřská
[pínus sibirika]; syn.: P. cembra subsp. sibirica; rus.: sibirskij kedr; angl.: Siberian cedar pine; fr.: auvier de Siberie; něm.: Sibirische Zirbe, Zürbelkiefer
Pětijehličnatá borovice - mezi nimi zřejmě s největším areálem; patří mezi dřeviny s největší celkovou dřevní zásobou. Je cennou, vysoko produktivní dřevinou, předmětem intenzivního hospodáření (hlavně těžby). Má velká, bezkřídlá, jedlá semena ("kedrové oříšky"). Strom střední až větší velikosti. Výška 35(-40?) m, průměr kmenu ve výšce 1,3m nad zemí < 1,8 m. Věk. Až 400-700 (i více?) roků . Roste poněkud rychleji než její středoevropská příbuzná (pinus cembra - borovice limba)
Kvetení, plodnost, diseminace
(V.-)VI. měsíc. Šišky jsou "limbového" typu. Úroda semen se pohybuje v rozmezí (10-)640(-1500) kg.ha -1 . Jejich pojídačem i neuvědomělým rozsévačem je v tajze především ořešník - a zemní veverky. Do procesu zasahují i některé šelmy, které jednak provádějí redukci "pojídačů " (tím ale i "rozsévačů ") - jednak jsou samy i příležitostnými konzumenty semen. Jedná se o komplex se složitou ekologickou rovnováhou. Ořešník kropenatý severoevropský Nucifraga caryocatactes macrorhynchos občas přilétá i do střední Evropy. - Populace zemní veverky - zvané burunduk - udržuje na optimálním stavu především medvěd hnědý. - Semeny se přiživují i šelmy, jako jsou kuna, norek, sobol. Celkový počet druhů zvířat živících se (také) semeny limby sibiřské je kolem 30.
Rozšíření
Těžiště je v s. Asii - především na Sibiři; areál zasahuje i do sz. Evropy (!). Západní hranice vede (už v Evropě!) od z. svahů Uralu do oblasti horního toku řeky Vyčegdy a do Ižmo-Vymského meziříčí (ca 55°-60° v.d.); s. hranice prochází nížinami řek Obu a Jeniseje (68° s.š.); na východ zasahuje do perimetru horního toku řeky Aldanu (pravý přítok Leny) a do Mongolska (125° v.d.), kde je také jižní limit. Jen sibiřská část areálu má plochu kolem 4 milión km2 ! (Přibližně velký areál má příbuzná východoasijská keřovitá Pinus pumila.)
Vertikální rozložení
Od nížin po 2300 m n.m. V horách j. Sibiře roste limba téměř všude, nejvíce však v horních částech svahů , kde často vytváří horní hranici lesa. Nejvýše vystupuje v Altaji a v Tuvě (1200-2000[-2300] m n.m.) Na rovinách se vyskytuje pouze sporadicky, jako menší porostní příměs.
Ekologie, lesní porosty
Limba sibiřská je relativně tolerantní k zastínění - nejvýše však do doby, kdy dosahuje asi 60 roků.
Klima
Kontinentální, s nízkými teplotami. Délka vegetativní periody klesá až na 1,5 měsíce! Roční srážky kolísají v rozmezí 200-600 mm (výpar je tu malý). Vzdušná vlhkost na Sibiři poměrně vysoká - její relativní hodnota neklesá pod 45 %.
Půdy
Limba sibiřská je poměrně náročná. Optimální růst vykazuje na dobře propustných půdách aluvií říčních dolin a na hlubokých půdách na svazích. Častý je výskyt permafrostu. Na horských svazích roste obvykle na bohatších, dobře propustných půdách hlinitých, kamenitých až štěrkovitých. Dostatečně stálou (konstantní) je i na půdách zabahnělých; směrem k severu však její citlivost na nadbytečnou vlhkost vzrůstá. Značná část areálu leží v oblasti trvale zmrzlé půdy - permafrostu.
Lesní porosty
Na Sibiři (i v sv. Evropě) je stálým endifikátorem v limbových ("kedrových") lesích, nebo tvoří příměs v lesích "temnochvojných" (Abies sibirica, Picea obovata aj.) a modřínových (Larix sibirica sensu lato, L. gmelinii, L. cajanderi), i v lesích sosnových. Vytváří řadu forem. - Předpokládá se, že regenerace zničených limbových lesů v tajze trvá 200-300 let -pomocí sil přírodních - i za součinnosti lesní agrotechniky. - Ve střední evropě je pěstována jen vzácně v dendrologických sbírkách.
